Fakta nebo fikce

Tento článek nám vyšel v tištěném časopisu Fauna 16/2011

http://www.ifauna.cz/casopis/archiv/rocnik/22/ 

Jméno činčila s různým přízviskem se nejdříve objevilo v několika publikacích o zvěři. Informace však byly nedostačující a o činčile se skoro nic nevědělo. Nyní už najdete na trhu několiko příruček vytvořených „hobby“ chovateli o činčile. Jsou určeny hlavně pro mládež a dají se sehnat téměř v každém knihkupectví či prodejně zvířat. Také je několik málo na trhu skoro nesehnatelných knih vytvořených chovateli činčil z hlediska kožešinového chovu. Ve většině dříve jmenovaných příruček je ale několiko nesrovnalostí, které chceme novým chovatelům objasnit. Co se o tomto krásném zvířeti vědělo dříve a co se ví dnes?

Dříve většina lidí, co si pořídila činčilu neměla možnost si zajít na internet a vyhledat si informace, a proto často domácí činčilky byly špatně krmeny i chovány. Dokud se chovatelé mezi sebou nezačali informovat. Stávalo se, že se činčilky chovali v akváriích a byly krmeny směsí zrnin pro hlodavce, a proto činčilky často trpěly nemocemi a nedožívali se tak vysokého věku. Nyní jsou chovatelé ovšem tak informovaní, že se snaží činčilám dopřát to nejlepší co se dá na trhu najít. My bychom se chtěli jako Český činčilí klub podělit o tyto informace i s těmi, ke kterým se tyto informace ještě nedostali a vysvětlit jim jak chovat správně.

Fikce 1

První fáma která kolovala o činčilách bylo to, že může být krmena směsí zrnin pro hlodavce, protože je na ní nápis „Pro činčily“ s tvrzením – „Ono jim to chutná“.

Není to tak. Činčila je sice hlodavec, ale narozdíl od jiných hlodavců žije mezi 2 – 3 tisíci metry nad mořem v Andách v Jižní Americe. Když se podíváte na fotky tohoto místa zjistíte, že tam opravdu není nic jiného než suché traviny, suché keře a sukulenty. Proto se v těle činčil vytvořila citlivá játra a dlouhé střevo, které dokáže zpracovat na tuky a cukry velmi chudou stravu ovšem bohatou na vlákninu. Častým zkrmováním směsí či jiným přilepšováním dojde k průjmům a končí ztučněním (steatózou) jater. To je nevratný stav, který se nedá léčit.

Fakta

Činčila se tedy správně živí hlavně dobře usušeným senem. Seno neboli píce obsahuje významné množství karotenu a vitamínu A, E a K. Obsahuje 28 - 38 % hrubé vlákniny, kterou činčila potřebuje ke správnému čistění střev. Důležité je že nesmí být mokré(zapařené). Činčilky se mohou zdout. To platí i o čerstvé trávě, ze které mohou ještě k tomu chytit parazity. Dalším důležitým krmivem pro život činčily jsou granule tzv. pelety. Pelety jsou zelené válečky a jsou vyrobeny nadrcením několika typů zrnin s nízkým obsahem tuků a s přídavkem minerálů a vitamínů. Činčila tedy konzumuje stravu výhradně suchou. Existuje také spousta zdravých pamlsků pro činčily, které najdete vypsané na našem fóru.


Zde je krásná ukázka toho,jak nevypadá 
a vypadá krmivo pro činčily.

Fikce 2

Také se tvrdilo, že činčila může být chována v akváriu či teráriu. A klec může být minimálně 50 x 50 cm. Bohužel. Činčila je velmi náchylná na vlhkost. V její domovině se vlhkost skoro nevyskytuje a proto na ni často trpí. Z vysoké vlhkosti která se v akváriu či teráriu tvoří činčila chytne tzv. plíseň. Pozná se tak, že činčile začnou vypadávat chomáčky chlupů a zůstane po nich jen holá kůže, často se objeví i stroupky. Nejčastěji se toto začne dít v oblasti čumáčku či blízko ocasu. Naštěstí je toto onemocnění léčitelné. Dá se koupit speciální prášek do koupacího písku pro činčily nazývaný Fungi stop. Činčila se několikrát vykoupe v takto upraveném písku a brzy jí chloupky opět narostou.

Fakta

Činčila se tedy chová v kleci popřípadě skříňokleci. Nebudeme Vám přepočítávat jak velká je klec pro jednu činčilu. Čím je klec větší tím lépe. Ovšem klec by měla být tak velká aby se v ní činčila mohla dobře pohybovat, skákat a měla by mít alespoň jednu poličku na kterou může vyskočit a na ní i spát, jinak bude smutná a nepohyblivá. Rozhodně ale nebude zuřit. Chovatelé zatím upřednostňují výrobu vlastní skříňoklece, kterou si upraví dle potřeb činčily. Také by se měla mít kam schovat. V přírodě se schovává ve štěrbinách skal před sluncem a světlem a to bychom jí měli dopřát i doma.


Příklady jak můžou vypadat klece na činčily.

Fikce 3

Prodejce zvířat vám bude tvrdit, že je činčila vhodná pro vaše dítě, aby ji prodal za zvýšenou cenu. To není úplně pravda. Činčila bohužel vypadá jako hračka, ale hračkou není. Dětské ruce nemají ještě dostatečný cit v rukou a činčilku mohou velmi nepříjemně zmáčknout v oblasti břicha. Výsledkem potom bývají utržená střeva a bez rychlé operace smrt.

Fakta

Činčila je vhodná pro kohokoliv kdo má již s hlodavci nějaké zkušenosti. Znám případ 10ti letého chlapce, který se staral o pískomily (velmi rychlá zvířátka) a když dostal do rukou dospělou 2 letou činčilku, vytvořil z ní úžasného mazlíka. Takže věc je ta. Pokud jste si jisti, že se vaše dítě zvládne o činčilku dobře starat, krmit a napájet a nebude ji neustále rušit a tahat, není problém mu ji pořídit samozřejmě s nutným dohledem. Pokud ovšem díte pouze škemrá že to zvířátko prostě chce, protože se mu líbí, za týden ho stejně toto zvířátko přestane bavit a bude chtít jiné. My ji doporučujeme dětem, které o chov činčily mají zájem a ptají se na vše důležité okolo chovu, což jsou většinou děti nad 10 let. Nejlépe se ale hodí pro lidi co pracují přes den a večer mají chuť se rozveselit s pobíhající činčilou po pokoji. K tomu je činčilka opravdu perfektní společník. Činčila stejně jako každé jiné domácí zvíře, pokud je každý den chována v rukách, se dá vymazlit v jakémkoliv věku!


Zde vidíte že činčila se hodí i do rodiny. Pouze pokud dítě od mala učíme, že činčila je „malá“, tedy že ji má pouze hladit a nebudeme mu ji dávat do rukou, dokud nepovyroste, tudíž nebude činčilku mačkat.

Fikce 4

Dříve se u nás nevědělo že činčily barev bílá a velvetí neboli TOV nesou gen pro letální faktor. Naštěstí každá jinde (můžeme tedy křížit bílou činčilu s velvetí čímž vznikne bílý velvet). Někteří tedy mutace bílá x bílá a velvet x velvet z nevědomosti křížili. To je ale špatně!

Fakta

Letální faktor je faktor který přináší smrt. Pokud zkřížíme dvě bílé či dvě velvetí činčlky je velká pravděpodobnost, že mládě převezme tento gen od obou rodičů a tím pádem zemře ještě v těle matky, či hned po narození. Pokud ovšem zemře v těle matky, bez operace a následné kastrace matka umírá. Proto není vhodné tyto činčilky křížit mezi sebou.


Zde je příklad spojení bílé a velvetí činčily.

Fikce 5

Je všeobecně známo, že jsou činčilky vhodné pro alergiky. Nacházíme ovšem spoustu inzerátů s prodejem činčily z důvodu alergie. Jak to tedy doopravdy je?

Fakta

Činčila má velmi hustou a jemnou srst. Tak jako nám z jedné cibulky roste jeden vlas, tak činčile z ní roste 40 - 50 jemných chloupků. Proto se v této srsti nedaří roztočům. Nedokážou se v tak husté srsti pohybovat ani rozmnožovat. Pokud je tedy člověk alergický na roztoče v srsti, je pro něj činčila ideální zvíře. Bohužel, aby byl její kožíšek stále hladký a čistý, je potřeba nechat ji koupat ve vyčištěném a desinfikovaném jemném písku či speciálním prachovém písku. Dá se zakoupit jako písek pro činčily. Činčila se sama v přírodě v písku či prachovém písku koupe a proto to dělá s oblibou i doma. Stejně tak je s chovem činčily spojeno skladování sena ke zkrmování. Proto kdo je alergický na prach z písku či sena, rozhodně nemůže chovat činčilu. Některé alergie ovšem i tak lidem nezabrání činčilku chovat. Například když já krmím činčilky senem, objeví se mi na kůži v místě styku se senem zčervenání a hned po krmení opět zmizí. To ovšem spraví rukavice.


Skladování sena a písku patří k chovu činčil.

Fikce 6

Objevily se zprávy o tom, že činčila je nejlepší zvíře, protože nesmrdí a hned po tom zase jak smrdí stejně jako jiný hlodavec. Smrdí tedy činčila nebo nesmrdí?

Fakta

Ani jedno ani druhé. Činčila, jako každé zvíře má svůj osobitý pach. Náš čich ovšem registruje pouze intenzivní pachy. Takové najdete například hlavně u fretek, některých psů a o něco málo slabší u myší. Na každý pach se dá ovšem zvyknout a kdo tato zvířata miluje, pach mu nevadí. Činčila nemá toliko výrazný pach jako výše jmenovaní a to co lidé cítí při vstupu do místnosti, kde se chová zvíře, je hlavně čistota či nečistota podestýlky. Pokud budeme zvířeti podestýlku často vyměňovat a ubikaci, kde zvíře bydlí, čistit a vymývat, nebude zvíře zapáchat.


Podestýlku si můžete vybrat jaká vám bude nejvíce vyhovovat.

Fikce 7

Kdysi se říkalo, že činčila zabřezne třeba až za několik měsíců. Později se zase tvrdilo, že sameček samičku oplodní i během pár vteřin. Jak to tedy je?

Fakta

Činčila je v tomto stejná jako jiní hlodavci. Rozhodně oplodnění netrvá několik měsíců. To si pravděpodobně mysleli lidé proto, že je její březost tak dlouhá, neboli trvá přesně na den 111 dní. A to aby sameček samičkou oplodnil za pár vteřin je také nesmysl. Je na to potřeba minimálně několik minut až hodin, tak jako u jiných hlodavců.


Šťastný párek, který je spolu už dlouhou dobu.

Fikce 8

Činčila se nesmí chovat pokud máte jiná zvířata jako psy,  kočky,  ptáky, či jiné hlodavce. To je pravda opět pouze napůl.

Fakta

Pes stejně jako kočka mohou pro činčilu být nebezpeční pouze v případě, kdy nejsou na toto zvíře zvyklí. Pokud jste si pořídili činčilu a zároveň štěňátko, či koťátko, popřípadě jste si je pořídili až po činčile, většinou si na to, že je v místnosti činčila zvyknou a s vaší pevnou rukou a dohledem, kdy jim jakýkoliv nepříjemný kontakt s činčilou zakážete a oni to pochopí, nebudou činčile nijak ubližovat, ani ji obtěžovat či rušit. My máme jak činčily, tak psy i kočky. Pes ví že nesmí a proto to ani nezkouší a poklidně leží u klecí i když v ní činčily vesele skáčou, či jsou vypuštěny a skáčou vedle něho. Musí to být ovšem rasa psa, která není určená k honitbě zvířat, tedy klidný a vyrovnaný pes, nebo také jak se říká pes postelový. Hlavně musí být zvíře s činčilou seznamováno a ukazováno aby zvíře pochopilo, že je to také člen rodiny. Kočka či pes, kteří se vedou pouze svým instinktem činčilu zakousnou, kdykoliv se otočíte. Ano u takových zvířat opravdu nemá smysl chovat činčilu. Naše vymazlené kočky si na činčilu nedovolí a ani nechtějí. Činčila se postaví na zadní a kočka raději odejde. Kočky u nás žijí v místnosti s činčilami a křečky a nemají potřebu je nějak rušit ve spánku. Také poklidně leží ve svém pelíšku nebo někde na některé z klecí. Je velmi důležité znát povahu svého zvířete. Pokud jste si jistí že vaše zvíře prostě činčilu nepřijme a bude ji chtít honit, štěkat na ni, kousat ji atd. není to bohužel zvíře pro vás.

Další zvířata jsou ptáci. Ptáci jsou probuzení přes den, činčily přes noc. Co z toho vyplývá? Činčily ruší ptáky skákáním a kousáním přes noc a ptáci zpěvem a vřískáním ruší činčily přes den. Proto jediná rada je: pokud máte tyto zvířata odděleně, tedy každé v jiné místnosti za zavřenými dveřmi, je možno je chovat oboje, jinak ne. Poslední jsou jiní hlodavci. Pokud chcete chovat činčilu, chovejte zvířata která ji přes den nebudou rušit. Tedy báječně se k tomu hodí hlodavci, kteří jsou noční tvorové stejně jako činčily. Ovšem nikdy nechovejte činčilu s jiným hlodavcem dohromady v jedné kleci. Například osmák je sice ze stejné domoviny jako činčila, je to i noční tvor, ale krmí se naprosto jinak než činčila a krmivo jim prostě nemůžete míchat! Ublížíte tím oběma. K činčile do klece prostě jedině jiná činčila.


Na těchto dvou fotkách je vidět,  že pokud ostatní zvířátka navykneme na činčilu od mala, pak jim samozřejmě nevadí a nebudou se ji snažit honit či kousat.

 

Autor: 
Chovatelka Betty Benešová
CHS Mazlíčci z Brna
Český činčilí klub o. s.